Fotografka

Svatba v zahraničí - pro někoho strašák, pro někoho sen. Jak to máte vy? Dejte mi vědět. Dokázali byste si představit mít svatbu v cizině?
Z pohledu fotografky pro mě bylo focení svatby v zahraničí naprosto vysněné. Byl to takový pomyslný cíl, který bych si ráda odškrtla a vyzkoušela.
Letos jsem si tenhle sen konečně splnila. A hned trochu vytuněně. Nebyla to totiž česká svatba. Nevěsta byla ze Slovinska, ženich z Finska. Tenhle pár má zároveň spoustu kamarádů z ciziny. Celkem se nás na svatbě sešlo 14 různých národností. A nebyli to jen Evropané. Jeden z hostů byl například z USA a jeden z Indonésie. Svatba se konala ve Slovinsku, takže já, zástupce českého národa, jsem to vlastně měla docela kousek.
Nebyla to typická slovinská svatba. Tím, že ženich i nevěsta pocházeli odjinud, a zároveň měli na svatbě spoustu dalších hostů z různých zemí, měli harmonogram i konkrétní aktivity a tradice přizpůsobené na míru. Byla to v podstatě třídenní akce, přičemž aktivity neprobíhaly vzdy od rána do večera.
Vše začalo už v pátek na předsvatebním pikniku. Ten byl uspořádán především proto, že se velká část hostů mezi sebou vůbec neznala. Na pikniku se všichni měli možnost seznámit a během svatebního dne už byla celá atmosféra pohodovější a uvolněnější.
Sobotní svatební den začal až odpoledne. Kolem 16 hodiny byl naplánovaný příjezd hostů a následně po přivítání ženichem nadešel slavnostní příchod nevěsty. Ženich s nevěstou všechny hosty společně přivítali, poděkovali jim, že dorazili, a potom teprve začal obřad. Ten začal čtením slibů. Řeknu vám, něco tak dojemného jsem už dloooouho neslyšela. Měla jsem fakt hodně na krajíčku. A většina hostů to obrečela. Oba novomanželé taky.
Vzhledem k velkému rozložení různých národností celá svatba probíhala v angličtině. Pro starší hosty, kteří anglicky neuměli tak dobře, byly připravené překlady ke všem proslovům, které během svatby proběhly. A například i ke zmíněným slibům.
Z Česka jsme zvyklí na to, že po obřadě bývá oběd. Většinou nějaká polévka a potom svíčková nebo jiný druhý chod. Na této svatbě nebyl žádný oběd, ale byla večeře. A ne jen tak ledajaká. Na výběr byly dvě polévky, následovalo vynikající rizoto, dále hovězí se špenátem, poté vepřové medailonky s bramborem a grilovanou zeleninou a navíc byl po celou dobu k dispozici samoobslužný bufet a stoleček s finskými sladkostmi.
Ani na této svatbě nechybělo krájení dortu. Jen to probíhalo až kolem jedenácté hodiny večer.
Házení kyticí proběhlo až po půlnoci.
V neděli dopoledne následoval společný brunch. Toho já už jsem se neúčastnila, protože jsem vyrážela včas zase zpátky do ČR.
Svatba ve Slovinsku pro mě byla krásným zážitkem, za který jsem ohromně vděčná a moc si toho vážím. Nedostala jsem se k tomu ale jen tak náhodou…
Pusťte si krátké shrnující video, ve kterém vysvětluji, jak jsem se k focení svatby ve Slovinsku dostala.
Líbilo by se vám uspořádat si třídenní svatbu místo klasické jednodenní? Dejte mi vědět.